Stavba

Maria Ferdinand, hrabě Chotek 1831–1836 (7. září 1781 ve Vídni – 5. září 1836 v Praze)

Malý kostelík časem chátral a nestačil pro věřící dvou obcí Staré Vsi a Přetavlk. Pomýšlelo se na stavbu nového kostela již v době, kdy byl arcibiskupem hrabě Chotek (1831-36), který slíbil vystavět nový kostel staroveský, ale předčasná smrt překazila dobrý jeho úmysl.

Když nastupoval místo jako kaplan Karel Svačina v r. 1843, byla podána o stavu  kostela zpráva arcibiskupu olomuckému, ve které bylo oznámeno, že kostel ve Staré Vsi je nevzhledný, malý a v bídném stavu. Okenní rámy kostela byly ztrouchnivělé a těžko odolávaly nárazům větrů, které při vysoké poloze Staré Vsi jsou prudké.

Podmínky ku stavbě nebyly příhodné a proto bylo rozhodnuto provést jen nejnutnější opravy. V roce 1876 byl ustanoven farářem Jan Vyhlídal. Když děkoval arcibiskupu za udělení fary, upozornil ho na bídný stav kostela. Tehdejší arcibiskup hrabě Bedřich Fűrstenberg slíbil, že na stavbu kostela bude pamatovat.

Jak uvádí pamětní listina, „v lednu měsíci roku 1878 odebrali se čtyři členové kostelního výboru farnosti staroveské a to Josef Kužela a Tomáš Březina, oba ze Staré Vsi, Josef Petřík a František Ostrčil, oba z Přestavlk spolu s farářem Janem Vyhlídalem do Kroměříže s prosbou o nový chrám. Na prosbu přednešenou odpověděl Nejdůstojnější arcipastýř Bedřich kardinál Fürstenberk, že letos, totiž v roce 1878 k stavbě to ještě nepřijde, byl však ochoten dáti nařízení svému inženýrovi k zhotovení plánu nového kostela ve Staré Vsi.

 

 

Gustav Meretta (26. červenec 1832 Brno – 4. srpen 1888 Olomouc) byl přední rakouský architekt a restaurátor sakrálních staveb působící především na Moravě a ve Slezsku.

Původní návrh kostela G. Meretty

Tyto plány s rozpočtem zhotovené od arcibiskupského inženýra Gustava Meretty (26. červenec 1832 Brno–4. srpen 1888 Olomouc), byly od Vysokého patrona schválené a od farníků staroveských přijaté a tak přikročeno v roce 1880 k stavbě na místě, kde starý kostelíček stával, a sice stavitelem Vilémem Žákem z Přerova za dohlídky arcibiskupského inženýra Gustava Meretty. Hned 7. prosince 1879 dovežena první fůra kamene ku stavbě ze skály Tučínské, dne 19. května 1880 ve středu svatodušní sloužena poslední zpívaná mše ve starém kostelíčku a tentýž ještě den započato s jeho bouráním. Dne 14. června na sv. Jana Křtitele položen základní kámen s velikou slávou a při hojném účastenství farníků. V roce tomto, totiž 1880, vykopány jsou základy a zdi vystavěny až po římsu asi tři metry nad zemi, též asi tak vysoko vyhnány jsou zdi věže.

Původní návrh kostela G. Meretty

V roce 1881 bylo ve stavbě pokračováno, planyrování bylo dokončeno, zdivo zevnitřní kostela i věže dohotoveno, uvnitř sklenuté gurty a presbyterium, některá okna dohotovená zcela, některá z části, postaven krov na kostel a břidlicí pokryt, tak taky i krov na věž a dne 13. listopadu 1881 přikročeno k posvěcení kříže na věž.“ Po dobu stavby se konaly bohoslužby v nově vystavěné obecné škole. Neuvěřitelné tempo výstavby umožnilo nadšení farníků, pevné podloží a kvalitní stavební kámen. Říká se, že si prý na staroveském kostele inženýr Meretta ověřoval stavební postupy, které později využil při velkorysé přestavbě olomouckého dómu, zejména statiku 60 m vysoké věže, jejíž základy „podle očitých svědků leží níže než protistojící stavení pod vrchem kostelním“.

Jednolodní novogotický kostel křížového půdorysu je dlouhý 40 m, široký 8 m, v křížových kaplích dosahuje šířky 20 m. Po stranách presbytáře je symetricky umístěna sakristie a proti ní kaple Božího Hrobu. Místo oltářního obrazu je za mramorovým hlavním oltářem barevné okno, na němž je sklomalbou znázorněno Nanebevzetí Panny Marie.

Bedřich Egon lantkrabě z Fürstenberka,(8. října 1813 Vídeň – 20. srpna 1892 Hukvaldy) byl kardinálem a v letech 1853 až 1892 šestým arcibiskupem olomouckým.

Alois von Spens-Booden, též Alois Spens z Booden (7. července 1835 Těšín – 2. dubna 1919 Vídeň), byl rakousko-uherský, resp. předlitavský soudce, státní úředník a politik, na konci 19. století moravský místodržící, v letech 1900–1902 ministr spravedlnosti Předlitavska ve vládě Ernesta von Koerbera.

Vnitřek kostela byl vybaven do konce září 1882 a 15. října 1882 arcibiskup Fürstenberg kostel slavně konsekroval (tj.posvětil). Roku 1898 navštívil obec moravský místodržitel baron Spens, obdivoval kostel a dlouho se v něm ještě modlil.

Stavba kostela stála 46 105 zlatých 34 krejcarů. Z toho zaplatil arcibiskup olomoucký jako patron 10 043 zlatých 79 krejcarů a jako majetník zdejšího velkostatku 9 783 zlatých 59 krejcarů, dohromady 19 827 zlatých 38 krejcar. Obec Stará Ves dala 21 087 zlatých 64 kr.a obec Přestavlky 5 190 zlatých a 32 krejcarů.

Do roku 1890 dokázali farníci doplnit chybějící věci, platili je „ze sbírek konaných od domu k domu“. Chórové lavice jsou dílem místního stoláře Dytrycha, dubové lavice pro věřící  vyrobila v roce 1883 olomoucká dílna Sieglova.

Za zmínku stojí mohutný lustr z roku 1886 (natřený a pozlacený roku 1909), který prý měl patřit do olomouckého dómu, Křížová cesta podle Josefa Führicha (tehdy vysoce oceňovaného malíře sakrálních výjevů) z dílny Jana Heindla z Vídně z roku 1887, Boží Hrob z roku 1888 a zpovědnice z roku 1891, obojí práce řezbáře Tomáše Bergera z Nového Jičína, sochy andělů na oltáře podle „odlitků Velehradských“ z roku 1890. Obraz „Sv. Marie Magdalena“ namaloval v roce 1900 malíř František Novotnik z Lipníka.

Jemně pracovaná mramorová křtitelnice od přerovského sochaře Jana Řezníčka je z roku 1901. V roce 1902 koupili manželé Jan a Josefa Černých ze Staré Vsi novou lampu věčného světla v Křesťanské Akademii v Praze. V roce 1905 přibyl boční oltář Panny Marie, socha Piety na něm pochází z dílen „Královského uměleckého ústavu Múllerova“ v Mnichově. Mosazné svícny na všechny oltáře daroval František Netopil ze Staré Vsi čp. 16 v roce 1929. Alabastrované boční oltáře Panny Marie a sv. Anny byly nahrazeny mramorovými od sochařské firmy Jana Krajči z Horní Moštěnice až v roce 1931, kdy byly 20. září posvěceny světícím biskupem Mons. Janem Stavělem. Rozhlas byl v kostele zařízen v červnu 1971.

Rudolf Kubíček, malíř, grafik a pedagog(18. března 1891 v Uherském Hradišti – 6. dubna 1981 v Uherském Hradišti)

Zachovaná výmalba kostela pochází z roku 1908, kdy ji se synem a  několika pomocníky provedl malíř Rudolf Kubíček z Uherského Hradiště. Obrazy maloval vídeňský akademický malíř Johannes Gärtner. Dosti utrpěly kouřem z petrolejových lamp, elektrické osvětlení bylo do kostela postupně zaváděno až v letech 1921 – 27. V roce 1926 přemaloval nejhůře poškozená místa František Kadlčík z Říkovic.

V roce 1922 musel být z věže sejmut a opraven kříž, jehož hrotník byl deštěm a větrem silně poškozen, roku 1928 musely být odstraněny některé rozpadající se gotické růžice z průčelí věže, které nejvíce trpělo počasím. Krupobití 20. května 1923 vytlouklo okna na severní straně kostela. Také vazba a krytina kostela musely být důkladně opraveny v roce 1934. V adventu 1934 větrná bouře vyrazila okno nad hlavním oltářem, opravila je brněnská firma Říha-sklomalba. Opakovaně poškodila vichřice okna a krytinu kostela v šedesátých letech, okna opravila v roce 1963 dílna Uměleckých řemesel z Brna, věž se dočkala generální opravy a plechové krytiny v roce 1969. V roce 1974 musely být staženy klenby kostela a v roce 1978 byla plechová střecha kostela natřena.

Novogotická stavba se zachovaným mobiliářem a výmalbou byla vyhlášena státní kulturní památkou v roce 2000. Kostel je dominantou obce. Vzhledem ke zvláštnosti a jedinečnosti historického jádra obce a jeho architektury byla tato část obce prohlášena Ministerstvem kultury ČR za vesnickou památkovou zónu. Chráněnými památkovými objekty jsou vedle kostela i fara a kaple Panny Marie v lese Dubina.